muzikoterapie

Na naší škole probíhají muzikoterapeutická setkání s žáky v rámci předmětů hudební výchovy, výchovy ke zdraví a řečové výchovy. Tato setkávání jsou naplánovaná dopředu pro každou třídu. Probíhají ve 14 denních intervalech pro skupinky předem vybraných žáků. Vše se odehrává pod vedením vyškolených pedagogů, kteří absolvovali kurz celostní muzikoterapie pod odborným vedením PeadDr. Lubomíra Holzera na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Skupiny cca 8 žáků se v připravené místnosti zapojují do různých forem muzikoterapie, které používáme: kolektivní, aktivní, pasivní a kombinované. V našem případě se většinou jedná o kombinaci uvedených forem.

Terapeutická lekce trvá 45 – 60 minut.

Sledujeme, jak žáci reagují na tóny a zvuky a jaké emoce prožívají. Při hraní a zpěvu využíváme dynamiky, tempa a barevnost zvuků. Učitel při hře na hudební nástroj a při zpěvu využívá širokou škálu použitelných výrazových prostředků, které vytvářejí potřebnou náladu, přinášejí vhodné emoční pole a umožňují jemnou nonverbální komunikaci s žáky.

Využíváme spontaneity žáků, jejich zájmu o konkrétní dění, jejich přirozenou schopnost napodobovat – učit se spontánně nápodobou, komunikovat, intuitivně se zapojovat. Je to proces řízený učitelem, nikoliv však direktivně, ale neverbálně, muzikoterapií samou.

Často používáme pasivně relaxační formu. Učitel hraje na hudební nástroje, zpívá, tančí, přiměřeně a citlivě dramatizuje svůj hudební projev – dodává mu expresivní rozměr. To vše v nedílném výchovně vzdělávacím záměru a v souladu s nezbytnými náležitostmi a pravidly celostní muzikoterapie. Využívá se hlavně nástrojů v přirozeném ladění (tibetský zvon, tibetská mísa, brumle, čaringa, djembe, šamanský buben, kalimba, fujara, koncová flétna, didjeridu, balfón, metalofon, činelky, chřestidla z různých materiálů, ťukadla apod.). Pasivní forma muzikoterapie není z pohledu žáka nikdy úplně pasivní, ale počítá se spontaneitou žáků, která často ústí v jejich kreativitu.